Původ Vánoc souvisí se starořímským svátkem Saturnálie a narozeninami boha Slunce. V roce 336 našeho letopočtu začala římská církev slavit tento svátek 25. prosince, který byl původně římskou říší označen jako narozeniny boha slunce. Někteří věří, že tento den k oslavě Vánoc si vybrali proto, že křesťané považovali Ježíše za spravedlivé a věčné slunce.
Vánoce jsou v křesťanství důležitým svátkem připomínajícím narození Ježíše, známé také jako Ježíšovy Vánoce nebo Den narození. V katolicismu je také známý jako svátek Ježíšových Vánoc. V roce 336 našeho letopočtu začala římskokatolická církev slavit tento svátek 25. prosince. 25. prosinec byl původně římskou říší označen jako den narození boha slunce. Někteří lidé věří, že výběr tohoto dne k oslavě Vánoc je proto, že křesťané věří, že Ježíš je spravedlivé a věčné slunce. Po polovině 5. století se Vánoce jako významný svátek staly církevní tradicí a postupně se rozšířily mezi východní a západní církve. Kvůli různým kalendářům a dalším důvodům se liší i konkrétní data a formy oslav pořádané různými náboženskými sektami.
Vznik Vánoc navíc souvisí i s římským svátkem boha zemědělství. Zemědělský Boží den je svátek, který slavili staří Římané k vítání Nového roku, tradičně od 17. prosince do 24. prosince. Ve 3. století našeho letopočtu změnil římský císař Domitianus svátek boha zemědělství na 25. prosince. Po převládnutí křesťanství v Římské říši začlenil Svatý stolec tento lidový svátek do křesťanského systému na oslavu narození Ježíše.
K rozšíření vánočních zvyků do Asie došlo především v polovině 19. století, kdy byly vánoční kulturou ovlivněny Japonsko, Jižní Korea a další země. V dnešní době se na Západě stalo běžným zvykem vyměňovat si dárky, pořádat hody a dotvářet sváteční atmosféru s Mikulášem, vánočními stromky atd. během Vánoc. Vánoce se staly státním svátkem i v západním světě a mnoha dalších regionech.
